Detektiv DNA

25. 2. 2010
Přišli vaši příbuzní před tisíci let do Čech od Dněpru, nebo jste spřízněni s Franzem Kafkou? Soudní genetik Daniel Vaněk dokáže najít na tuhle otázku odpověď. A kdyby se pustil do kostí Přemyslovců, historici by možná museli přepsat naše dějiny.

Po doktoru Vaňkovi, který před pár lety s kolegy vyvinul ojedinělou metodu určování identity a příbuzenských vztahů z kostí zemřelých lidí, nechci jen rozhovor, ale i analýzu své DNA. Navlékne si rukavice, nasadí roušku a dvěma tamponky se štětičkami mi postupně zarejdí na vnitřní straně tváří. „Za týden budete mít jasno.“

Co jste s mým biologickým vzorkem vlastně dělali?

Štětičky s mnoha tisíci buňkami jsme nechali pořádně vyschnout, abychom zastavili růst bakterií. Pak jsme jednu z nich v laboratoři odstřihli do zkumavky, kam jsme přidali speciální roztok, který, jednoduše řečeno, rozpáral membrány buněk. Z nich jsme potom vytáhli molekuly DNA, obsahující obrovské množství informací. Ve vašem případě jsme se zaměřili jen na chromozom Y, ze kterého jsme odvodili původ vaší otcovské linie. Kdybychom chtěli zkoumat i mateřskou, trvalo by nám to asi o týden déle.

A jak to dopadlo?

Když jsem vaše data vyhodnocoval, chvíli to vypadalo, že geneticky máte velmi blízko k liniím Vikingů, ale nakonec jsem zjistil, že vás mohu přiřadit k linii Aškenázů. Ti někdy kolem 10. století našeho letopočtu obývali Porýní a severní Francii, ovšem následně byli brutálním vražděním postupně vytlačováni na východ. Dnes nalézáme nejvíc příslušníků vašeho „genetického klanu“ na území Litvy, Běloruska, Ukrajiny, Polska, Čech a Maďarska. Mimoevropskými centry Aškenázů jsou od předminulého století Spojené státy a Izrael.

S jak velkou jistotou to můžete tvrdit a s kolika vzorky jste moji šroubovici DNA srovnával?

Vaše buňky jsme podrobili poměrně složité analýze, z níž nám vyšel váš DNA profil Y-chromozomu. Z něj jsme přečetli jakýsi čárový kód, v němž se po dobu existence vašeho „genetického klanu“ zaznamenává popis vaší mužské linie. Abychom mohli přesně určit její geografický původ i oblast, v níž máte nejvíc příbuzných, museli jsme záznam získaný analýzou vašeho Y-chromozomu porovnat s desetitisíci záznamů ve veřejně dostupných databázích. A z nich nám vyšlo, že váš praprapra...dědeček s největší pravděpodobností ovládal jidiš a navíc byl tak šikovný, že dokázal uniknout všem pogromům a ještě najít místo, kde mohl předat genetický kód svého klanu dalším generacím.

Vy jste si analýzu DNA také udělal?

Ano. S představou, že jsem nejspíš Slovan. K velkému údivu však pocházím z anglosaské linie. Při pátrání jsem se dostal na severozápad Čech do Pernštejna, kde za třicetileté války sídlila vojska švédského krále Gustava II. Adolfa. A já zjistil, že nejvíc bratranců, jak já říkám, mám ze severu Dánska a z jihu Švédska. Takže prapradědeček asi přišel do Čech s těmito vojsky. Nejbližšího společného předka jsme my dva měli přibližně před čtyřiceti tisíci lety.

Z kolika „přivandrovalců“, jako jsme my dva, se skládají dnešní Češi a Moravané? Jsou to většinou Slované?

Jak to výstižně vyjádřit...? Geneticky jsou tu chlapi jedním velkým mišungem. Jen pro pořádek připomenu, jak se Slované dostali do střední a jihovýchodní Evropy. Jejich pravlast ležela na počátku letopočtu zhruba na území mezi Vislou a Dněprem. Od pátého století se začali stěhovat za půdou na svá dnešní území, odkud odešli Germáni. To vědí historici poměrně přesně, ovšem už méně je známo, kolik germánských kmenů tu zůstalo a v jakém počtu se začali se Slovany asimilovat.
Naši předci se ale na současná místa nedostali pouze při přesídlování, ale také při nejrůznějších válečných výpravách. Jen si vezměte, jak avarští bojovníci v šestém století pořádali výpravy do střední Evropy a na dobytých územích zotročovali Slovany.

Váš pohled do minulosti je tedy obšírný proto, abyste vysvětlil, proč nelze jednoznačně stanovit genetický popis Čecha nebo Moravana?

Přesně tak. Takzvaní genetičtí Slované tvoří asi čtyřicet procent naší dnešní populace. Zbytek jsou Germáni, Anglosasové, potomci neolitických zemědělců, kteří přišli z Blízkého východu, a také minority – ugrofinská, severoafrická, východoasijská.

A co novější dějiny? Ovlivnily zdejší genetickou skladbu třeba křižácká tažení nebo pozdější válečné střety?

Bez diskuse. Vždyť i já sám jsem pravděpodobně důkazem o pobytu švédských vojsk na českém území. Právě křižácké výpravy byly například jedním z impulzů k migraci Židů ze severní Francie.

S kolegy jste se před rokem a půl pustil do zajímavého projektu, který ověřuje, jestli muži se stejným příjmením mají i totožný Y-chromozom. Když to tedy zjednoduším, zjišťujete, jestli třeba všichni Vaňkové mají společného prapra-Vaňka. Máte už nějaké výsledky?

Ano a potvrzují naše předpoklady. Do výzkumu jsme zahrnuli mimo jiné muže, kteří jsou nositeli nepříliš častého příjmení Klusáček. Z přibližně 400 jedinců jsme získali vzorek od desetiny z nich. Při porovnávání jejich záznamů na Y-chromozomu zjišťujeme, že v DNA klanu Klusáčků existuje výrazný „genetický popis“ a osoby, které se neznají, mají jednoho společného předka. Abychom mohli výsledky analyzovat i z historického pohledu, vzali jsme si k ruce Berní rulu z roku 1654, kde jsou zaznamenáni všichni, kdo platili daně na území Čech. Tam jsme dohledali, že první Klusáčkové, sedláci Franz a Jakub, pocházeli z jihlavského panství Polná.
A pokud toto zjištění porovnáme se záznamy v současném telefonním seznamu, zjistíme, že i po tři sta padesáti letech je největší počet Klusáčků právě na Vysočině. Takže naše hypotéza o vazbě Y-chromozomu na příjmení se potvrzuje. Udělat totéž třeba u Vaňků by bylo nemožné: toto příjmení vzniklo obměnou z křestního jména Václav. Navíc by to trvalo řadu let a stálo by to spoustu peněz, protože nositelů tohoto příjmení žije na sedm tisíc.

Je něco podobného možné očekávat u všech příjmení?

V zásadě ano. Velkou výhodu mají například ti, jejichž nepříliš časté příjmení vzniklo ze jmen místních či ze jmen národů, zemí a krajů. Třeba prapředek dnešních Kosteleckých mohl pocházet z Kostelce, Jičínských z Jičína nebo Černohorský z Černé Hory. Dnešní nositelé podobných příjmení se tedy mohou oprávněně domnívat, že jejich kořeny sahají do míst, od kterých jsou odvozena.
V Česku je projekt Genetika a příjmení vážný experiment. Ve Spojených státech jsou ovšem hrátky s DNA zábavou u počítače. Už dva roky tam funguje web GeneTree, určený hlavně k navázání kontaktů – stejně jako třeba Facebook. Pokud administrátorům projektu zvědavý Američan pošle svůj vzorek DNA, dostane odpovědi na otázky, kam patří, odkud pochází a kým je. Z genetické databáze sto tisíc lidí mu vyhledají příbuzné, s nimiž se může seznámit nebo jen chatovat. Má to ale svá rizika. Ve světě kybernetického pirátství je pravděpodobné, že by někdo mohl data všech „dobrovolníků“, kteří se nechají v podstatě lustrovat donaha, zneužít.

Je to takový byznys, nebo jsou Američané zvědaví na svůj rodokmen?

Jedno i druhé, vlastně to jsou spojené nádoby. Na začátku byla ale prostá zvědavost lidí, kteří chtěli vědět, odkud jejich předci přišli před dvěma sty či třemi sty lety na americký kontinent, kde dosud žili vesměs indiáni. Teď na základě výsledků genetických analýz zjišťují, že pocházejí převážně ze západní Afriky či z Evropy.
Každý rok přednáším studentům na univerzitě v Bostonu. V rámci projektu African Roots tam zkoumají kostry z New Hampshiru, kde jsou v masovém hrobě pochováni otroci, kteří zemřeli při cestě lodí z Afriky do Ameriky. Studenti teď zjišťují, z jakého místa pocházeli. Pro ně to je důležité vědět, protože se cítí vykořenění.

Před dvěma lety vás Správa Pražského hradu přizvala k analýze koster Přemyslovců. Měl jste pomoct s identifikací tisíc let starých pozůstatků v kryptách pod sv. Vítem. To se dá DNA analyzovat i z pouhých kostí?

Ano. Tu metodu jsme vyvinuli s kolegy Martinem Pospíškem a Jonem Davorenem kvůli identifikacím obětí v masových hrobech na území Bosny a Hercegoviny. Přesnost a spolehlivost pro novodobé kosterní nálezy lze vyjádřit hodnotou 99 procenta. Procento nechávám pro případnou neznámou chybu.

Jak znělo zadání?

Prozkoumat kosterní ostatky – je jich tam zhruba dvacet – a analýzou DNA určit, kdo je kdo a kdo je s kým příbuzný. Měli jsme identifikovat pozůstatky Boleslava I. a Boleslava II. a pokusit se přiřadit ženské kostry k jejich potomkům, potažmo manželům.

K čemu jste došli?

To je předčasná otázka. Řekli jsme si totiž, že metodu nejprve vyzkoušíme na kosterních pozůstatcích nižší historické hodnoty. Dali jsme si čas tři roky na to, že ji budeme cizelovat, a až pak se pustíme do Přemyslovců.
Zajeli jsme třeba do německého Ergoldingu, kde objevili hroby ze sedmého století. Podle ojedinělé hrobové výzdoby mohly kosti patřit Merovejcům, příslušníkům slavného franského rodu. Po ročním výzkumu jsme dokázali s jistotou říct, že dva nalezení muži byli bratři. Třetí kostra patřila jejich bratranci. Němečtí kolegové si položili otázku, zda ještě žijí jejich potomci. Z existujících databází jim vyšla dvacítka osob s velmi blízkou shodou. Dech se jim ale zatajil při porovnávání DNA velmožů z Ergoldingu se vzorky získanými z koster rodiny cara Mikuláše II., kterou vyvraždili bolševici. Ti bratři jsou totiž asi prapradědečci Konráda I. z Oldenburgu, který byl zakladatelem linie, z níž pocházejí mimo jiné Romanovci a také dánské, norské i švédské královské rodiny, jakož i princ Filip, vévoda z Edinburghu.

Pokud se tedy na výzkum seženou peníze, čeká nás překvapení?

Pro mě je podstatné, že ještě nemáme geneticky zmapovanou tak důležitou evropskou dynastii. Byl by to tedy unikát. A dost možná bychom museli přepisovat učebnice dějepisu.

Láká vás ještě nějaká analýza?

Ano. Identifikovat a vyzvednout ostatky Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše, kteří leží spolu s dalšími oběťmi fašistické a komunistické zvůle ve společných hrobech se zloději a vrahy na hřbitově v pražských Ďáblicích.

RNDr. Daniel Vaněk (45)

  • vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, absolvoval studijní pobyt v Mikrobiologickém ústavu Akademie věd České republiky
  • působil v DNA laboratoři Kriminalistického ústavu v Praze a jako ředitel DNA laboratoře Mezinárodní komise pro pohřešované osoby (ICMP, Bosna a Hercegovina): vypracovával identifikační znalecké posudky pro haagský Mezinárodní soudní tribunál zabývající se bývalou Jugoslávií (ICTY)
  • nyní vede společnost Forenzní DNA servis a přednáší na Univerzitě Karlově
  • nedávno způsobilo mediální rozruch jeho tvrzení, že v našich věznicích sedí kvůli špatné analýze DNA přinejmenším dvacet lidí neprávem

  • Pro časopis Reader's Digest Petr Melničuk, Víkend HN