Lekce klokanů

29. 5. 2008
Fotbalové vášně mohou přinášet víc než jen nadšení či zklamání z výsledků na mistrovství Evropy. Příklad fanoušků Bohemians překračuje sportovní rámec.



„Mrtvolu dáme do márnice, duši vytáhneme a dáme ji do zdravého těla,“
prohlásil 29. ledna 2005 Michal Vejsada, poslední z nepřehledné řady vlastníků jednoho z nejstarších fotbalových klubů v Česku.

Neměl tím na mysli okultistický pokus, ale osvědčený trik, jenž v této zemi za poslední dvě desetiletí použil už nejeden krachující obchodník. Rozhodl se totiž zadluženou firmu ponechat svému trpkému osudu, podstatu vzít, přesadit ji do firmy jiné, k věřitelům se otočit zády a pokračovat dál už bez dluhů, aniž by musel zaplatit jednu jedinou korunu. Podcenil však vlastnosti a sílu duše, kterou si chtěl ponechat.

Tělo bez duše


Shodou okolností měli právě v roce 2005 Bohemians oslavit sté výročí svého založení. Nikdy nepatřili mezi nejbohatší kluby, často putovali mezi první a druhou ligou, bohatá tradice je však učinila jedním z nejpopulárnějších klubů v Česku.

Po jejich popularitě zatoužil podnikatel Karel Kapr, a tak se 22. února 2005 s Michalem Vejsadou domluvil o pronájmu názvu, loga a klubových barev pro svůj FC Střížkov – prakticky neznámý klub ze severního předměstí Prahy.

„Klokani mají obrovskou tradici, a proto na jméno Bohemians nalákám víc sponzorů než na FC Střížkov,“ vyjádřil se jasně na otázku, co si od toho slibuje.

Původní společnost FC Bohemians Praha, a. s., mezitím přišla nejen o většinu hráčů, kteří se jako profesionálové odešli živit jinam, ale zároveň o licenci, která by jim umožnila se do profesionální soutěže, byť nižší, vůbec přihlásit.

Prvního března se naposledy sešli zbylí hráči Bohemians na společném tréninku. Trávník na stadionu pokrývá sněhová deka bez jediné stopy. Před vraty postává dvojice starších pánů.

„Tak dneska naposledy, to je škoda,“ říkají jeden druhému a rozvážně kráčejí na hlavní tribunu, aby viděli poslední trénink Klokanů. Ti ale z kabiny už na trávník nevyběhnou. Místo fotbalu si totiž jdou na rozloučenou zahrát turnaj ve squashi.

Pan Kapr převlékl do typických zelenobílých dresů svůj Střížkov.

Duše bez těla


Zatímco se tělo bezmocně propadalo do agonie konkurzního řízení, duše odmítla dohodnuté převtělení. Fandové Bohemky, kteří v majitele ztratili jakoukoli důvěru, se s klubem rozloučili už 29. ledna 2005 při posledním oficiálním zápase Bohemky na turnaji Tipsport Cup v Xaverově.

V tý době jsme prostě nevěřili, že se dá něco zachránit. Bylo to fakticky hrozný, žádná budoucnost,“ vzpomíná Michal Holas, neoficiální šéf bohemáckého kotle. Většina fandů tehdy přišla s černými páskami na rukávech a uspořádali klubu symbolický pohřeb. Nesmířili se však všichni.

„Viděl jsem ten potenciál a bylo mi líto aspoň něco nezkusit,“ vypráví dnes jeden z hybatelů věcí příštích Milan Šimáček, majitel marketingové agentury, kterého baví zkoušet, co nikdo před ním ještě nedělal. „Evidentně tady byla spousta lidí ochotných udělat prakticky cokoli, jen kdyby věděli co.“ Bylo ovšem třeba jednat mimořádně rychle. A tak se už hned den poté, kdy majitel klubu ohlásil konkurz, sešla v nuselské hospodě Klepáč skupina sedmi nadšenců.

Kromě Milana Šimáčka tu byli mimo jiné také správce klubových internetových stránek Antonín Jelínek, právník Jiří Dientsbier a zástupce skalních fanoušků Bohemky Michal Holas. Milan Šimáček měl už předem připravený program, kterému prý nikdo moc nevěřil, ale protože nic lepšího neměli, staly se jeho formulace základním kamenem toho, co brzy vešlo v obecnou známost jako iniciativa SOS Klokan.

Ve své první verzi to znělo takhle:

Co chceme

  • aby Bohemians hráli ligový fotbal na svém tradičním stadionu
  • aby Bohemians hráli ligový fotbal
  • aby Bohemians hráli fotbal

Jak toho dosáhnout

  • sjednotit se na tom, co chceme
  • vědět, kdo je kdo v novodobé historii Bohemians
  • vytvořit akční výbor
  • spojit se s lidmi, kteří mají s řízením Bohemky zkušenosti a myslí to s ní dobře
  • získat přístup k potřebným dokumentům (stadion, logo, profesionální licence...)
  • redefinovat cíl CO CHCEME
  • oslovit všechny, kdo chtějí dlouhodobě, dobrovolně a bez nároku na cokoli ve spolku pracovat na tomto cíli
  • vytvořit strukturu spolku
  • vytvořit možnosti, jak by veřejnost mohla pomoct

 

Nové tělo: Bohemians 1905


V prvním kroku bylo nutné dát lidem najevo, že se vůbec něco bude dít. Důležitá byla absolutní otevřenost. Za léta potíží byla nedůvěra vůči komukoli obrovská,“ vzpomíná Milan Šimáček. Michal Holas mu hned na první schůzce na Klepáči uvěřil: „Všechno, co říkal, mělo hlavu a patu. Navíc ho sem přivedli kluci, který jsem znal, Jirka Dienstbier s náma jako mladej kluk chodil s vlajkou do kotle. Vymyslel i to s tím klokanem, takže se hned něco dělo.“

Šimáček totiž přišel s tím, že by jako první, symbolický krok měli fanoušci natřít oprýskaného klokana, který trůnil nad vstupním portálem stadionu. Dali dohromady peníze na barvy, sehnali vysokozdvižnou plošinu, klokana natřeli, vyfotili a obrázek pověsili na internetové stránky klubu jako znamení, že se opravdu něco děje.

Dobrá vůle je však jedna věc, realita jiná. Dluhy mužstva se pohybovaly mezi 40 a 50 miliony korun a měla-li být Bohemka zachráněna, bylo třeba se s nimi nějak vypořádat. Pro běžného fanouška je taková suma nemyslitelná.

„Dohodli jsme se, že založíme družstvo fanoušků, abychom byli jasný subjekt, který může jednat. Chtěli jsme se pokusit vybrat aspoň tři miliony a zbytek nějak usmlouvat,“ vysvětluje Šimáček. Jenomže kterak jich usmlouvat čtyřicet? „Dluh sestával ze spousty menších částek, které klub dlužil většinou bývalým hráčům. No a my jsme je požádali, aby je Bohemce odpustili.“

Události vzaly rychlý spád. 24. března se v hospodě Klepáč konala ustanovující schůze Družstva fanoušků Bohemians. „Přišlo kolem tří set lidí, ani se nevešli dovnitř. Ještě ten večer se vybralo kolem 300 000 korun v hotovosti,“ vzpomíná Holas. Iniciativě uvěřili i věřitelé. Například 29. března se Bohemce ozval její bývalý hráč Jan Rajnoch se vzkazem: „Pokud se fanoušci budou podílet na budoucnosti Bohemky, odpustím dluh sto tisíc a finančně podpořím jejich družstvo. Celý projekt si ale nejdřív prostuduji: nechci odpouštět dluh někomu, kdo ho způsobil.“

Na apríla mělo družstvo fanoušků vybraný první milion, 11. dubna druhý, v půli května sbírka přesáhla cílovou částku tří milionů. Příspěvky přicházely třeba i z Venezuely nebo Austrálie, přispěli dokonce fandové konkurenčních klubů Viktorie Žižkov a Slávie Praha. Družstvo ze všeho nejdřív odkoupilo dluhy od správce konkurzní podstaty, získalo od fotbalového svazu licenci navazující na původní klub a spojilo se s podnikateli, kteří byli připraveni postarat se o chod klubu.

V neděli 7. srpna 2005 tým pod novým názvem Bohemians 1905 zahájil sezonu prvním soutěžním zápasem ve třetí lize. Počasí celé léto nestálo za nic, onen víkend však slunce všem připomnělo roční období. Nástupu mužstev na prohřátý trávník tleskalo přes 7000 nadšených bohemáků. Na jednom z transparentů, rozvinutých za brankou domácího mužstva, stálo: „Doba temna končí – pro nás slunce opět vyšlo.“ Bohemka pravda prohrála 0:1, přesto fanoušci ještě deset minut po závěrečném hvizdu hráčům děkovali za výkon.

Pro srovnání – na prvoligové zápasy v Česku chodí průměrně 4500 diváků.

A proč ten nový název? Kvůli panu Kaprovi, který se jen tak nehodlá vypůjčené duše vzdát: jeho FC Střížkov dodnes nastupuje pod názvem Bohemians Praha. Také právní spory dosud probíhají, příznivce Bohemky ale už nezneklidňují. Vědí, kde jsou doma. Bohemians 1905 se mezitím za jejich halasné podpory za nejkratší možnou dobu dostali až do první ligy, tedy tam, kam podle popularity patří.

Občanská společnost


„Fascinuje mě, co fanoušci dokázali. Tomu já říkám funkční občanská společnost,“ konstatovala loni v rozhovoru pro deník MF Dnes Kateřina Jacques, poslankyně českého parlamentu za Stranu zelených. Je asi zvláštní mluvit v období tolika svízelných problémů s fotbalovými fandy v souvislosti s nimi o funkční občanské společnosti. Na příkladu pražských Bohemians se ale jasně ukazuje, že tato síla může působit také konstruktivně.

Zvláště pak, sejde-li se u piva vizionář, který si umí představit nepředstavitelné, právník, jenž rychle umí dát vizím reálný tvar, a správce internetových stránek, který umí rychle zveřejnit domluvené a spojit roztříštěné síly, a nadšenec, co obstará spoustu neviditelné černé práce. No a všichni pracují bez nároku na odměnu.

Fanouškovství je jev starý tisíce let a odedávna má obrovský vliv na dění ve společnosti. Ve Východořímské říši například fanoušci ovlivňovali politiku císařů. V šedesátých letech minulého století pro změnu vypukla po mezistátním fotbalovém utkání mezi Hondurasem a Salvadorem válka,“ říká profesor Pavel Slepička, děkan Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. „Umožňuje vám ale prožívat úspěch a společný prožitek je vždy intenzivnější. Významnou roli hraje také touha někam patřit, a čím je společnost rozdrobenější, jako je tomu dnes, tím významnější tato nabídka je.“

„Nejvíc mě baví, že se na Bohemce setkávám s lidmi, s kterými bych se za normálních okolností vůbec nepotkal, a přesto se máme o čem bavit. To jinde nezažijete,“ dodává Milan Šimáček.

„Bohemka, to je život,“ uzavírá Michal Holas.

Jak to chodí ve světě


Většinu špičkových klubů v Německu, a také nejslavnější španělské kluby Real Madrid a CF Barcelona vlastní fanoušci prostřednictvím podílů, které jsou neobchodovatelné. Naopak v Anglii převládá individuální vlastnictví, které je předmětem obchodu, což se hrubě nelíbí fanouškům velkoklubů, jako je Manchester United.

Ti se na jednu stranu už nějaký čas pokoušejí neúspěšně vybrat peníze a svůj klub odkoupit, na druhou stranu dokonce na protest proti nepřátelskému převzetí klubu milionářem Malcolmem Glazerem (shodou okolností také v roce 2005) založili nový klub pod názvem FC United of Manchester, který hraje poloprofesionálně v nižších anglických soutěžích. Jeho osudy můžete sledovat na www.fc-utd.co.uk.

Pro časopis Výběr Jiří Zbořil.