Nemocné alkoholem

29. 5. 2008
Počet žen, které se propíjejí životem, stoupá. Přibývá totiž situací, které alkoholismus spouštějí. Jste-li si jisti, že vám se to stát nemůže, raději zapochybujte dřív, než bude pozdě.

 

Čtvrteční podvečer v poněkud nehostinné učebně

Na židlích po jejím obvodu sedí ženy různého věku, vzdělání i postavení. Jedna po druhé mluví o tom, jak se jim žilo uplynulý týden. Bez alkoholu. Paní kolem padesátky řeší, jak to udělá s oslavou narozenin v práci. Ostatní hned radí finty, jak chytře a nenápadně abstinovat. Postupně proberou práci, vztahy doma i televizní vystoupení jedné z nich.

„Druhý den ráno si mě sousedka ve výtahu tak divně prohlížela a pak nevydržela: ‚Paní Izáková, nebyla jste včera v televizi?' “ líčí moderně oblečená dáma. „Já na to, že byla, a ona zůstala koukat. To už jsme byly dole, tak jsem ještě dodala – ‚to aby ženský s tímhle problémem věděly, že to jde překonat‘ – a rychle jsem vystoupila.“ Všechny se zasmějí sousedčinu úžasu nad tím, že v její blízkosti dosud inkognito žila, považte, alkoholička.

Na doléčovací skupině v Protialkoholním oddělení Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, proslulém jako Apolinář, jich tu sedí na dvacet. Pečlivě upravené matky, manželky, babičky, milenky, přítelkyně, spolupracovnice. Nad každou z nich před časem sklapla alkoholová past.

O svém osobním příběhu jsou už zvyklé mluvit otevřeně, ty pokročilejší s břitkým humorem. Ne všechny ale mohou zveřejnit své jméno, aniž by tím ublížily někomu z blízkých či ohrozily svůj nově poskládaný život. „Většina lidí, kterým se povedlo naučit se abstinovat, se snaží splynout s davem,“ konstatuje pak o něco později terapeutka Renáta Schubertová (46) z Prahy, sama abstinující. „Tak ale vzniká úplně mylné zrcadlo společnosti.“

Problémy konzervované do lihu


„Ženy pijí často vskrytu a víc se za to stydí. Většinou se potřebují zahlušit před bolestí z neuspokojivých vztahů. Nedokážou o tom mluvit a traumata narůstají. Problémy přitom mohou být i nevědomé, založené v dětství, třeba sexuálním zneužíváním.“ Tak aspoň vidí hlavní spouštěč ženského alkoholismu Petr Jeřábek, ředitel Psychiatrické léčebny v Bílé Vodě. „Alkoholičky prostě vnímají život optikou malé holčičky, která si neví rady se zraněními, jež se jí přihodila.“

Po sklence sahají ženy vystresované, unavené, osamělé či smutné. Ty, jimž život přináší vnitřní rozčarování, ač to tak třeba navenek nevypadá.
Lenka (40) do svých dvaceti nepila: představa opilé ženy ji dokonce odpuzovala.

„Na gymplu mi kvůli tomu říkali Limonádová princezna,“ směje se dnes té ironii. Časem jí zachutnalo suché martini a víno. Seznámila se s nimi hlavně díky partnerům. „Nikdy jsem si nekoupila láhev sama pro sebe domů a nikdy jsem nepila přes den. Šlo mi vždycky jen o hezkou atmosféru,“ vymezuje hranice příjemného popíjení. Přestoupila je potom, co její dlouholetý přítel odjel za prací do ciziny.

„Peněz jsem vydělala dost, a tak jsem si zařídila byt, společný čas plánoval Richard. Neměla jsem vlastně co budovat.“ Osamocené večery jí ubíhaly líp ve společnosti lahodného moku.

Život v přetlakovém hrnci


„V dnešní době je na ženy mnohem větší tlak než kdy předtím. Mají plnit roli manželky, milenky, matky, uspět profesně a ještě dobře vypadat. Snaží se všechna ta nevyřčená očekávání plnit, jenže satisfakce se nedostavuje. Zřejmě i proto přibývá mladých matek, které svou roli nezvládají,“ uvažuje Václav Dvořák, primář oddělení pro léčbu závislostí žen v Psychiatrické léčebně v Praze–Bohnicích.

„Po padesátce se na mě najednou valil jeden problém za druhým,“ hledá kořen potíží s alkoholem Bóža Nováková (60) ze Sázavy. „Zemřel tchán, onemocněla tchyně, v práci samé změny, no a já nic nestíhala, do toho přechod, děti naráz pryč z domova, muž bez zájmu. Každý den jsem přijela navečer domů a měla všeho plné zuby. Tak jsem si nalila vodku s džusem a zklidnila se, uvolnila, mohla jsem usnout.“

Kombinací důvodů, proč ženy pijí, je stejně jako pijících žen. Jedno ale platí pro všechny: „Stane-li se z občasné skleničky s přáteli pravidelný prostředek k čerpání kuráže, nálady nebo síly, jste na nejlepší cestě k závislosti,“ vymezuje hranice Olga Pecinovská, vedoucí lékařka ženského protialkoholního oddělení u Apolináře.

Zrada dokonalého metabolismu


„Na pití jsem měla vážně talent,“ hodnotí se zpětně Pražačka Inka Izáková (79). „Vždycky jsem se po skleničce cítila dobře, ničeho jsem se nebála, inspirovalo mě to. Sama jsem ovšem pila až po smrti svého muže, od dvaapadesáti. Po čase jsem zjistila, že to už nejde s alkoholem ani bez něj.“

Stále tentýž scénář. Pily s mírou. Alkohol jim dodával sílu, vtip, elán a také inspiraci. Ostatní odpadli, bylo jim špatně, ony jen zářily. „Kdo má dobrou dispozici k odbourávání alkoholu, tomu pití zpočátku nic nebere. Žádná varovná kocovina. Pokud si tím ale začne řešit vnitřní krizi a pije stále častěji, už v tom jede,“ shrnuje zrod závislosti doktorka Pecinovská.

Návyk se rozvíjí postupně. Nejdřív ženy s alkoholem vše bravurně zvládají: netrápí se nefungujícími vztahy, stíhají se o všechno a všechny postarat, přestávají se podceňovat. „Jednoho dne je však polívka přesolená, prádlo zaprané, úkoly podepsané i s chybami, složenky nezaplacené a vše se zhoršuje,“ říká lékařka.

Organismus si zvyká na stále vyšší a častější dávky a vyžaduje je i v dosud neobvyklou dobu. Jinak nastupují abstinenční příznaky. Patří k nim i vůlí neovládnutelné bažení po alkoholu. „Pořád jsem si říkala, skončím s tím, až budu chtít, jenže pak už to nešlo. Přestat kouřit jsem před lety dokázala. Tady ale byla moje vůle nanic,“ přiznává Bóža. V té chvíli se alkohol stává středobodem života, vše ostatní včetně dětí jde stranou.

Adept na alkoholika


„Na hluboké lidské úrovni jsou na tom muži i ženy v závislostech podobně,“ je si jistý primář Jeřábek. Člověku se musí v jednom okamžiku sejít několik podmínek, které se stanou spouštěčem. Podle bohnického primáře Dvořáka je to souhrn genetické a psychické dispozice a vnějšího prostředí.

K závislostem inklinují hlavně lidé sebestřední, s nízkým sebehodnocením, s nízkou schopností zvládnout frustrace. Genetická dispozice je však shodná pro celý balíček nemocí: patologické hráčství, poruchy příjmu potravy, psycho-sexuální poruchy, obsedantně kompulzivní poruchy...

„U někoho se taková dispozice projeví třeba jen tím, že je kuřák, ale za určitých podmínek by se mohl klidně stát alkoholikem nebo drogově závislým,“ upozorňuje lékař.

Dámská specialita


Marťan i Venušanka sice pijí stejně, ovšem dál už reagují odlišně. Ženské tělo má nižší obsah tělesné vody a obsahuje víc tuku, do něhož alkohol neprostupuje. To znamená, že při stejné vypité dávce je celková hladina alkoholu v krvi vyšší. Ženy mají menší játra, takže jim k opilosti stačí méně alkoholu. Celý enzymatický systém má ve srovnání s muži nižší kapacitu odbourávat alkohol.

„Biochemicky jsou prostě ženy méně odolné než muži a závislost se proto u nich vyvíjí rychleji, v průměru tak za pět až deset let. U těch, které začnou pít během dospívání nebo trpí poruchou příjmu potravy, třeba i do roka,“ konstatuje doktorka Pecinovská.

Vlivem kolísání hormonálních hladin se navíc výrazněji proměňuje nálada, což může svádět k pití pro povzbuzení. Při pravidelném pití s rozvojem závislosti může dojít i k záměně diagnózy, dodává adiktoložka.

„Absťák u žen totiž může vypadat jako klimakterický syndrom, a tak nezasvěcený praktik na nespavost a výkyvy nálad předepíše návykové léky na uklidnění, jako je diazepam nebo neurol, čímž otevře cestu ke kombinované závislosti na alkoholu a lécích.“

I fakt, že ženy pijí na rozdíl od mužů tajně, aby nepohoršovaly okolí a samy před sebou neztratily tvář, se obrací proti nim. Přicházejí se léčit pozdě, většinou až se silnou závislostí a po závažných otravách alkoholem.

Zachraňte ji, i když nechce


„Nevěřte pijící alkoholičce! Lže a lže, jde jí v tu chvíli totiž jen o chlast,“ doporučuje rodinám pijáků Renáta Schubertová. Sama prý propila nejen příležitosti, vztahy a kus života, ale také část sebe. Do léčebny ji jako většinu pacientek dotlačilo pod výhrůžkami okolí. „Měla jsem na všechny, hlavně na muže, hrozný vztek, ale někde v koutku jsem byla za pomoc vděčná. Věděla jsem, že už svůj život nerežíruju a můžu se propadnout až na dno, přesto jsem po pití toužila. To mě vyděsilo a zřejmě i zmotivovalo,“ vzpomíná na první týdny v léčebně.

Tam obvykle přicházejí se skřípajícími zuby i ty, které mají za sebou pokusy o sebevraždu a porušení tisíců slibů. „Závislost je chronická nemoc a podle toho se musí léčit. Nedokáže-li pacient sám přestat pít, musí nejdřív nastoupit do nemocnice na detox, kde mu odborníci pomůžou zvládnout odvykací stav. Potom už záleží na jeho rozhodnutí, jak chce dál s nemocí žít,“ říká Olga Pecinovská.

V nemocnici mu nabídnou buď ambulantní režim, nebo několikaměsíční léčebný program, kde se učí zvládnout sám sebe a porozumět tomu, proč selhává. Časem trénuje nový model chování v situacích z běžného života. „Pacientky nejdřív léčbou vlečeme, pak je vedeme za ruku a nakonec jdeme vedle nich. Kdo opravdu chce pomoc, najde ji tu,“ shrnuje lékařka.

„Že mamka pije, jsem začala vnímat tak kolem patnácti. Bylo to nárazové, společenské pití. Když si ale začala všude schovávat láhve, přihlásila se na léčení sama,“ odhaluje rodinný příběh Agáta (26) z Prahy. Na závěr absolvovala s matkou týdenní rodinnou terapii.

„Až tam jsem pochopila, proč to lidi dělají. Spoustu věcí jsme si vyříkaly a náš vztah se vyčistil. A já za tím vším zavřela dveře. Když mi zavolala její kamarádka, že zase pije, brala jsem to jako podraz.“ Na detox Agáta maminku odvlekla násilím.

„Bránila se a byla fakt zlá. Přesně věděla, co říct, aby mě zranila. Ulevilo se mi, když se přihlásila na doléčení. Teď obě víme, že to riziko je tu napořád a že ho musíme hlídat společně.“

Čím se platí


První vezmou za své partnerské vztahy. Tedy pokud právě ony nebyly jednou z příčin a alkohol to jen překryl. V domácnostech alkoholiček bývá víc násilí. „Buď je partner násilník a žena namísto řešení situace začne pít, nebo si násilník našel pijící ženu, která mu agresi toleruje výměnou za pití, nebo se manžel alkoholičky pod vlivem zátěže přestane kontrolovat a z pocitu bezmoci začne ženu bít,“ vykresluje možnosti doktorka Pecinovská.

Postupně úplně mizí důvěra, respekt a rovnocennost. Pijanka získává roli nezodpovědného člena rodiny bez rozhodovacích práv.

„Jakmile přišel na to, že jsem pila, zmlátil mě. Pak mi nedával peníze, leda na rohlíky. A představte si, i z toho jsem si dokázala ušetřit na placatku,“ líčí proměnu manželství Bóža. „Dodnes mi nevěří, i když už skoro dva roky abstinuju.

Kdykoli někam jedu, kontroluje mě. I teď,“ mrkne na mobil.

Těžkou zkouškou procházejí také vztahy s dětmi. Matka ztrácí roli dospělé autority a své děti ve svém problému s alkoholem doslova vymáchá. „Jenže děti chtějí, aby vše dobře dopadlo, takže pokud se matka léčí, odpustí jí a často ji i pochopí. Právě ony ji většinou na cestě zpátky podrží,“ popisuje častou zkušenost pacientek Renáta. Ví, o čem mluví: své pijácké období prožívala, když byla její dcera malá.

Speciálním platidlem za chlast u žen je krása. Játra totiž nedokážou odbourat všechen vznikající testosteron a alkoholičky ztrácejí ženskost. A pak tu jsou samozřejmě zdravotní problémy: cirhóza jater, časnější menopauza a s tím osteoporóza, zvýšený tlak, rakovina prsu, duševní onemocnění.

Tvrdě může zaplatit i v těhotenství. „I malé množství alkoholu, které žena vypije v těhotenství, zvlášť na úplném začátku, kdy o něm ještě ani neví, může dítě poškodit,“ varuje Jana Schmidtová, lékařka psychiatrického oddělení Ústřední vojenské nemocnice v Praze.

Sbohem, rumové pralinky


Kontrolované pití neexistuje, píše se ve všech příručkách. Koho jednou lapí démon alkohol do svých osidel, má dvě možnosti: buď se upít, nebo doživotně abstinovat. Jediný lok – a všechno je zpátky. Za týden se člověk dostane tam, kde naposledy skončil, během dalšího klesne pod své někdejší dno.
„Pro mozek abstinujícího může být i vůně alkoholové tresti rizikem. Zareaguje na ni tak, že si žádá spotřebu. A vůle nemá možnost to zvrátit,“ varuje primář Václav Dvořák.

„Na první léčbě jsem neměla ani absťák,“ vzpomíná Lenka. „Na té poslední před půlrokem jsem se tři dny nezvladatelně klepala, bylo mi strašně zle. Při každé recidivě klesnete hlouběji. Já, dáma se skleničkou martini, jsem si šla sama uprostřed noci do špinavé herny koupit panáka, protože jsem bez něj nemohla vydržet!“

Návrat do běžného života je náročný nejen kvůli ďábelskému pokušení zkusit se napít, ale i kvůli situacím a vztahům, které jsou stejné jako před léčbou. „Žena projde terapií, rodina ne. Ona má nový scénář, oni ne. Takže ji nechtěně stahují zpátky do původní role před léčbou,“ připomíná nečekané úskalí Renáta. Nastává období kompletního přebudování schémat a zvykání na život s abstinencí.

Etapa ještě složitější než ta předtím. Ale stojí za to vydržet. Postupně se vrací radost, chutě, barvy, síla.

„Užívám si teď života se vším všudy, i s únavou,“ hlásí Lenka. Bóža se pustila do psaní knihy, Inka se vrátila k básním. „No, nejdůležitější je, aby se člověk zvednul, když upadne, ne?“ S Inkou si na to připijeme zázvorovou limonádou.

Velkoměsto alkoholiků

  • V Česku žije nyní odhadem na 300 000 alkoholiků
  • Poměr mužů a žen se dramaticky mění: kolem roku 1990 byl 5:1, dnes už 2:1. Odhad nezahrnuje ženy, které se nikde neléčí, a tak nelze odpovědně říct, v jaké sociální vrstvě se pití objevuje nejvíc.
  • V psychiatrických léčebnách se léčí kolem 4000 žen, což je zlomek těch, které pijí, aniž to jejich okolí tuší
  • Častěji se léčí ženy se středním a vyšším vzděláním
  • Věk alkoholiček se neustále snižuje: dřív to byly převážně ženy kolem padesátky, dnes je nejmladším 17 let


zdroj: Ústav zdravotnických informací a statistiky

Jak rozpoznat závislost


Myslíte, že pijete kontrolovaně? Petr Popov, primář oddělení léčby závislostí Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, nabízí vodítko, podle něhož to můžete zjistit.

Závislost se projevuje výskytem minimálně tří z uvedených příznaků:

  • touha užívat drogu; problémy s kontrolou
  • jejího užívání (situace, množství);
  • vznik tolerance k účinkům drogy;
  • odvykací příznaky při vysazení;
  • neschopnost ukončit užívání drogy i přes jasné uvědomění si její škodlivosti;
  • negativní změny v žebříčku hodnot po
  • určitou dobu (měsíc bez přestávky nebo kratší dobu opakovaně v průběhu jednoho roku)

 

KDE HLEDAT POMOC


Tušíte, že s alkoholem máte vy nebo někdo z vaší blízkosti problém? Pak neztrácejte čas a řešte ho na následujících adresách:

  • Centra drogové pomoci – celorepublikový seznam poraden na www.stripky.cz/drogy/centra.html

    Specializovaná pobytová zařízení, léčebny:
  • Apolinář – oddělení léčby závislostí VFN, Apolinářská 4, Praha 2, tel. 224 968 225, www.abstinence.cz
  • Červený Dvůr – Psychiatrická léčebna Červený Dvůr, Český Krumlov 381 01, tel. 380 739 131, www.cervenydvur.cz
  • Bílá Voda – Psychiatrická léčebna Bílá Voda u Javorníku, tel. 584 413 208–9, www.pl.bila.voda.jesenicko.com
  • Sananim – drogová poradna a informační centrum, tel. 283 872 186, www.sananim.cz, www.drogovaporadna.cz

    Ordinace pro alkoholismus a jiné
  • toxikomanie (OAT) – kontakt na nejbližší ordinaci vám sdělí praktický lékař nebo psychiatr
  • Anonymní Alkoholici (AA) – Na Poříčí 16, Praha 1, tel: 224 818 247, www.sweb.cz/aacesko/
  • www.alkoholik.cz


Pro časopis Výběr Soňa Svobodová