• James Twining: Ženevský podvod
• Richard Paul Evans: Vánoční seznam
• Julie Corbinová: Už žádná tajemství
• Charles Martin: Hora mezi námi

Ukázka z románu Jamese Twininga Ženevský podvod

James Twining: Ženevský podvod

Napravený zloděj uměleckých děl, charismatický Tom Kirk, pomáhá ve své nové roli vyšetřovatele americké FBI získat zpět vzácný Caravaggiův obraz ukradený před lety italskou mafií. Už ho mají na dosah, když případ zkomplikuje několik záhadných vražd.

Richard Paul Evans: Vánoční seznam

Úspěšný developer James Kier je sám se sebou navýsost spokojen. Až na to, že úspěchu dosáhl kráčením přes mrtvoly a svou rodinu přivedl na pokraj zániku. A vtom si přečte v novinách vlastní nekrolog... To ho vyburcuje k akci a rozhodne se věci napravit.

Julie Corbinová: Už žádná tajemství

Grace Adamsová žije v poklidném skotském městečku. Ani její nejbližší netuší, že právě tady došlo před lety k události, která Grace dodnes tíží a kterou musí za každou cenu tajit, zejména před mužem a dětmi. Objeví se však její dávná přítelkyně a hrozí, že děsivé tajemství prozradí…

Charles Martin: Hora mezi námi

Na Salt Lake City se žene sněhová bouře a letiště ruší lety, Ben však spěchá za pacienty a Ashley na svou svatbu. Najmou si malé letadlo, ale k cíli nedoletí – zřítí se v horách. Pokud si mají Ashley a Ben zachránit život, musí se vydat napříč neznámou zasněženou pustinou.

O autorech:

James Twining

Jedno je nutno Jamesi Twiningovi přiznat. Jestliže je ústřední postava jeho románů Tom Kirk ztělesněním džentlmenského hrdiny, pak i autor sám se tomuto ideálu blíží. Vzdělání získal na soukromé střední škole Merchant Taylors’ School a poté na oxfordské koleji Christ Church, kde studoval francouzskou literaturu. Absolvoval s vynikajícím prospěchem a vybral si práci ve vysoce rizikovém světě londýnské City. Později byl v soutěži časopisu New Statesman vybrán mezi osmičku „nejlepších mladých britských podnikatelů“. Náš hrdina ovšem mířil ještě výš, tentokrát jako spisovatel. Záhy zazářil prvotinou Dvojitý orel (The Double Eagle). Od té doby napsal tři další příběhy s Tomem Kirkem, z nichž poslední je Ženevský podvod.

Richard Paul Evans

Populárního autora čtivých – nejen vánočních – příběhů Richarda Paula Evanse v jeho životních aktivitách jen tak někdo nepřekoná. Doma ve Spojených státech nasbíral řadu literárních ocenění a jeho knihy byly přeloženy do více než dvaceti jazyků. Proslavil se v roce 1994, kdy jako dárek pro své blízké vlastním nákladem vydal knížku Chrismas Box (Vánoční dárek). Její příběh pojednává o smyslu Vánoc, o rodičovské lásce a tradičních rodinných hodnotách. Knížka zprvu kolovala jen z ruky do ruky, ale brzy o ni projevili zájem knihkupci. Nakonec se v Americe stala nejprodávanější knihou roku, televize podle ní natočila film a její finanční úspěch umožnil Evansovi založit nadaci na podporu zneužívaných a zanedbávaných dětí.

Julie Corbinová

Původním povoláním zdravotní sestra, nyní spisovatelka Julie Corbinová, pochází ze Skotska. Říká o sobě, že už v dětství byla nenasytná čtenářka a ve dvanácti letech ji učitelka přesvědčila, aby zkusila psát povídky. S jednou z nich pak vyhrála v literární soutěži. I když z praktických důvodů (z obavy, že psaním by se neuživila) zvolila práci ve zdravotnictví, oklikou se pak ke spisovatelství vrátila a nyní se živí jako spisovatelka na volné noze. „V roce 2007 jsem se s první verzí románu Už žádná tajemství dostala do užšího výběru ve dvou literárních soutěžích,“ říká Corbinová. „Poslala jsem tedy synopsi a první tři kapitoly třem různým literárním agentům a jeden z nich mě skutečně kontaktoval.“ A to byl začátek úspěšné kariéry.

Charles Martin

Na otázku, kdy se podle svého mínění stal spisovatelem, odpovídá Charles Martin skromně: „Vážně, už jsem spisovatelem?“ Pravda je ovšem taková, že tento čerstvý čtyřicátník má na svém kontě už sedm románů. Ale svých „světských“ úspěchů jako by si ani nevážil. Ledabyle poznamená, že „získal nějaký ten univerzitní diplom“ a „vydal nějakou tu knihu“, ale to nejcennější v jeho životě je jeho rodina. O svých knihách říká: „Většina mých příběhů, a možná dokonce všechny, opisují oblouk z bodu, kdy se hrdina topí v neštěstí, do bodu, kdy se možná blýská na lepší časy. Jestli mě na spisovatelství něco bere, tak právě tohle. Tehhle oblouk. Jste v bryndě a pak jste v ní trochu míň. A proč? Protože na druhém konci toho oblouku je naděje.“

Ukázka z románu Jamese Twininga Ženevský podvod

Bývalý zloděj uměleckých děl, nyní vyšetřovatel Tom Kirk pomáhá FBI najít Caravaggia nevyčíslitelné hodnoty. Do toho někdo zastřelí jeho kolegyni. A je to jen začátek: Kirk se vydává po stopě bezohledného pašeráckého gangu.

Ukázka z románu:

Probral ho chladný polibek. Škádlivý a váhavý dotek, který mu nejprve hravě zavadil o ucho a pak, jako by získal sebedůvěru, sjel dolů a polaskal ho na holém krku.

S očima pevně zavřenýma a s tváří přimáčknutou k dřevěné podlaze člunu Luca Cavalli věděl, že by si měl toho okamžiku užít, dokud ještě trvá. A tak nehybně ležel v objetí temnoty a nechal se jemně pohupovat mírně zvlněnou hladinou řeky. Soustředil se na to, aby neporušil pravidelný rytmus svého dechu. Aby si nevšimli, že se probral.

Před ním se u přídě nashromáždila loužička dešťové vody. Slyšel, jak se v rozkolébaném člunu pod sedačkou šplouchavě přelévá ze strany na stranu, cítil duhové mihotání vrstvičky motorového oleje tančícího po jejím povrchu a jeho opojná vůně mu utkvěla vzadu v hrdle jako exotický parfém. Zmocnilo se ho podivné neovladatelné nutkání polknout a okusit drsnou pravdu téhle chvíle, dokud ještě může.

Stačilo však nepatrné zadrhnutí ve stejnoměrném taktu jeho dechu. Úzké rty, které ho studily na kůži, se okamžitě vrčivě rozevřely a surově se do něj zakously ostré zuby pilovité čepele nože. Vytáhli ho na nohy; pomrkával a pálila ho ramena, protože měl ruce se spoutanými zápěstími zkroucené za zády.

Byli celkem tři. Jeden u kormidla, jehož kolo svíral rukama velkýma jako lopaty. Druhý byl rozvalený na sedačce proti němu a za pasem džínů měl zastrčenou pistoli. Třetí se krčil těsně nad ním a nůž, kterým mu ještě před okamžikem jemně přejížděl po tváři, mu teď nesmlouvavě tiskl k břichu.

Byli zticha, přesto bylo na skutečnosti, že se nijak nesnažili zakrýt svoji podobu, něco hlučně vychloubačného, jako by mu tím chtěli dát najevo, že nikdy nebudou dopadeni, nikdy na ně nikdo neukáže, až budou stát v řadě při policejní identifikaci.

Cavalli pohlédl přes bok člunu a viděl, že je hladina řeky vysoko vzdutá a že je unáší rychlý proud. Teprve v tu chvíli si uvědomil, že motor neběží a celou tu dobu je nehlučně pohánějí jen mohutné svaly řeky razící si cestu městem.

Proud je nesl k mostu Ponte Sant’Angelo a ke kamenným sochám andělů lemujících zábradlí, jako by se tam sešli, aby vyslechli jeho poslední zpověď. Kormidelník náhle zahvízdal a na mostě dvakrát zablikalo nějaké světlo. Někdo tam na ně čekal.

Motor okamžitě zabafal a kormidelník nasměroval loď k levému mostnímu oblouku. Když pod ním proplouvali, zařadil zpátečku a pomalu s člunem přirazil k masivnímu kamennému pilíři. Kývl na ostatní, kteří skočili kupředu a připoutali člun k železným kruhům zapuštěným do jeho stěny. Pak vypnul motor.

Ze tmy se s hlasitým zasyčením vynořilo jasně oranžové lano, dopadlo do člunu a přebytečné smyčky se stočily na přídi. Kormidelník k němu přistoupil, škubnutím se přesvědčil, že je pevně uchycené, a pak našel konec. Už na něm byla uvázaná smyčka jako na oprátce.

Teď, když pochopil, že nemůže počítat s žádným udělením milosti na poslední chvíli, pocítil Cavalli strach. V ústech se mu začala formovat zoufalá slova, z útrob se mu draly výkřiky. Nevydal však ani hlásek, skoro jako by ho vázala stejná démonická přísaha mlčení jako jeho věznitele.

Zbývající dva muži ho zvedli ze sedačky, odvlekli ho ke kormidelníkovi, který si omotával přebývající kus lana kolem paže, a stlačili ho na kolena. Přehodili mu smyčku přes hlavu a utáhli ji tak pevně, že se mu uzel zaryl do týla. Pak ho mlčky zvedli přes bok člunu a opatrně spustili do ledové vody.

Zalapal po dechu, o který ho připravil náhlý pokles teploty. Řeka se ho bez varování zmocnila, nejprve ho jen pomalu unášela pryč, pak ho začala táhnout za kotníky s narůstající naléhavostí. Odplouval stále dál a lano se ve vodě poklidně odvíjelo.

Pak se odvinulo celé a s trhnutím ho zarazilo. Začal se dusit a přetočil se, takže se polovinou těla vynořil z vody. Proud mu unášel nohy, zatímco lano mu vytáhlo hlavu a horní půlku trupu z řeky a napjalo se tak, že z nasáklých vláken odkapávala voda. Zoufale vykopl nohama, ale místo aby se vyprostil, podařilo se mu jen obrátit se břichem dolů, takže visel s obličejem těsně nad vodou. S očima upřenýma na vlastní obraz, který na něj nemilosrdně hleděl z temného zrcadla řeky, Cavalli sledoval vlastní oběšení.