Nejlepší světové čtení

Edice zkrácených verzí nejlepších románů současných autorů populární literatury. Svazky vycházejí pětkrát do roka a každý z nich obsahuje čtyři romány.
Dick Francis a Felix Francis: Křížová palba
Michael David Lukas: Věštkyně istanbulská
Linwood Barclay: Nikdy se neodvracej
Bridget Asherová: Dům v Provenci


  • ISBN: 978-80-7406-211-7
  • Formát: 145 x 215 mm
  • Vazba: Pevná
  • Počet stran: 576
  • Cena: 599 Kč
  • Dick Francis a Felix Francis: Křížová palba
  • Michael David Lukas: Věštkyně istanbulská
  • Linwood Barclay: Nikdy se neodvracej
  • Bridget Asherová: Dům v Provenci

Ukázka z románu Dicka a Felixe Francisových Křížová palba

Dick Francis a Felix Francis: Křížová palba

Britský válečný veterán Tom Forsyth se ocitl doma z Afghánistánu a život mu najednou připadá prázdný. Zamíří domů, kde zjistí, že jeho matku, vyhlášenou trenérku koní, kdosi vydírá a vyhrožuje jí prozrazením „jisté záležitosti“. Tom neváhá a rozjede soukromé pátrání.

Michael David Lukas: Věštkyně istanbulská

Narození Eleonory Kohenové na sklonku léta roku 1877 v Konstanci doprovázejí tajemná znamení. Dívka roste a je čím dál jasnější, že dostala do vínku neobyčejné nadání. V osmi letech okouzlí svou jasnozřivostí i samotného vládce Osmanské říše, sultána Abdulhamida II.

Linwood Barclay: Nikdy se neodvracej

Je sobotní dopoledne a David Harwood se těší, že prožije příjemný den s rodinou – manželkou Jan a čtyřletým Ethanem. Rodinný výlet v zábavním parku se ale brzy promění v noční můru. Davidova manželka zmizí a následné pátrání jen vyvolá řadu dalších děsivých otazníků.

Bridget Asherová: Dům v Provenci

Heidi je se svým synem Abbotem sama. Manžel ji opustil bez rozloučení – když se stal obětí dopravní nehody. Vypadá to, že Heidi není pomoci, ale její matka má plán: pošle ji do Provence, aby tam dohlédla na opravu rodinné usedlosti, a třeba si i vyspravila svou duši.

O autorech:

Dick Francis a Felix Francis

Dick Francis je v edici Nejlepšího světového čtení známé a milované jméno. V únoru 2010 ve věku devětaosmdesáti let zemřel. Narodil se roku 1920 v Lawrenny v Jižním Walesu. Jako syn profesionálního žokeje se záhy seznámil s dostihovým světem a následoval otce v jezdecké kariéře. Jako druhé povolání si zvolil psaní a šestnáct let působil jako dostihový zpravodaj pro Sunday Express. Skutečnou kariéru spisovatele zahájil vydáním knihy Sport královen v roce 1968 a od té doby psal ročně přibližně jednu knihu, z nichž většina se odehrává v prostředí dostihů a závodišť. V posledních letech života spolupracoval na svých knihách se synem Felixem, bývalým učitelem, který hodlá v odkazu otce pokračovat.

Michael David Lukas

Vycházející hvězda literárního nebe, Michael David Lukas, se narodil a vyrostl v kalifornském Berkeley. Na Brownově univerzitě se věnoval židovské a arabské literatuře, částečně i tvůrčímu psaní. Dostudoval v roce 2003, pak se rok učil arabsky v Tunisu, prožil rok v Turecku a nakonec zamířil zpátky do oblasti San Franciska, kde se věnoval učitelskému povolání – vyučoval děti tvůrčí psaní. Sám o tom říká: „Děti jsou rozenými spisovateli s překvapivě plodnou představivostí, smysl pro zápletku mají jakoby od přírody. Děti navíc nezpochybňují své nápady, což obdivuji. /…/ Žádný nápad není příliš šílený: to je asi to nejdůležitější, co mě mí žáci naučili.“

Linwood Barclay

Touha psát přemohla Linwooda Barclaye už ve třetí třídě. V šesté jeho sen posílil ředitel školy, který si ho vzal stranou a nabádal ho, aby si přestal vymýšlet příběhy a věnoval se matematice. Barclay radu ignoroval a své snění později přetavil v kariéru spisovatele bestsellerů. Svou literární dráhu začínal jako novinář a v deníku Toronto Star, kde nakonec zakotvil, se stal jedním z nejpopulárnějších sloupkařů. Z jeho postřehů se mohli čtenáři těšit každý týden až do roku 2008, kdy se rozhodl živit pouze psaním románů. Barclayova novinářská kariéra ho naučila, jak důležité je mít před sebou termín a že psaní románů je práce jako každá jiná: „Nekňourej, že se dneska na to necítíš. Prostě si sedni a začni psát.“

Bridget Asherová

Bridget Asherová vystudovala kombinaci tvůrčí psaní – francouzština, o němž se prý její otec posměšně vyjadřoval jako o oboru ,chudoba – hladovění‘. Lze se však domnívat, že se úspěšná a oblíbená autorka svou profesí uživí naopak velice dobře. Pod vlastním jménem (Julianna Baggottová) a dvěma pseudonymy vydala tato uznávaná americká prozaička, básnířka a esejistka za posledních deset let na sedmnáct románů, z nichž většina jsou bestsellery. A aby toho nebylo málo, působí rovněž jako docentka na Floridské státní univerzitě, kde vyučuje obor tvůrčí psaní. Kromě toho je matkou čtyř dětí. A bere svou práci poctivě: před psaním románu Dům v Provenci se i s celou rodinou vydala do Francie, aby se co nejlépe seznámila s prostředím.

Ukázka z románu Dicka a Felixe Francisových Křížová palba

Kapitán Tom Forsyth se v Afghánistánu stane obětí bombového útoku. Doma v Anglii pak už jako válečný invalida zjistí, že jeho matku, majitelku dostihových stájí, někdo vydírá a nutí ji nechat své koně prohrávat. Tom se tomu chce dostat na kloub a vyděrače odhalit, jenže tím se ocitá na novém bitevním poli, kde jde stejně jako předtím ve válce o život.

Ukázka z románu:

Stál jsem na kraji strmé příjezdové cesty, která vedla k domu mé matky, a jako už tolikrát v minulosti se mi vůbec nechtělo jít nahoru.
Na nádraží v Newbury jsem si vzal do Lambournu taxíka a požádal řidiče, aby mě vysadil na silnici o kus dřív, protože jsem chtěl posledních pár set metrů k domu dojít pěšky. Patrně síla zvyku. Vždycky jsem všude raději chodil pěšky. Muselo to nějak souviset s mým výcvikem u pěšáků. Za chůze jsem líp slyšel všechny zvuky, které vozidlo přehlušilo. A taky patřičně vnímal krajinu, což je pro odhalení úkrytu případného nepřítele ze všeho nejdůležitější.
Zavrtěl jsem hlavou a pousmál se nad svou pošetilostí. Sotva můžu čekat útok talibánských bojovníků v berkshireské vesnici, ale při té příležitosti jsem si vzpomněl na slova černošského seržanta mé čety v Sandhurstu. „Opatrnosti nikdy nezbývá,“ říkával vždycky. „Nikdy nic nepředpokládejte, vždycky si všechno ověřte.“
Vystoupal jsem do stráně, nešlápl na žádnou nastraženou minu a stanul před domem z červených cihel postaveným v období mezi dvěma světovými válkami.
Jako obvykle byl v tuto polední hodinu všude klid. Obešel jsem dům kolem dokola k zadním dveřím. Při skřípavém zvuku mých kroků na štěrkovém dvoře vystrčilo z nedaleké stáje hlavy několik jejích koňských obyvatel a zvědavě si prohlíželi vetřelce.
Matka nebyla doma. Věděl jsem, že tu nebude. Možná i proto jsem předem nezavolal. Možná jsem tady potřeboval být nejdřív chvíli sám, abych si zvykl na představu, že se sem mám vrátit.
Matka byla trenérkou dostihových koní. Ale nejen to – byla přírodní živel. Ve sportu, kde se to jen hemží osobnostmi s betonovým egem, měla moje matka ego z železobetonu. Nebylo to tak úplně bez důvodu: po pěti letech působení v dostihovém sportu získala jako první žena v historii titul nejlepšího trenéra roku a tento úspěch si zopakovala i v šesti následujících sezonách. Její koně třikrát zvítězili v cheltenhamském Zlatém poháru a dvakrát ve Velké národní a všichni ji uznávali jako první dámu britských dostihů.
Kromě toho byla neuvěřitelně tvrdohlavá, pracovitá a nesnášela hlupáky. Pokud jde o jednání s lidmi, Čingischán by vedle ní vypadal jako nerozhodný slaboch; navzdory tomu ji všichni milovali. Byla zkrátka „osobnost“.
Všichni, tedy až na její bývalé manžely a děti.
Asi po dvacáté jsem se sám sebe v duchu zeptal, proč jsem sem vlastně přišel. Opravdu jsem nemohl jít jinam? Ne, nemohl.
Namáhavě jsem se s protézou shýbl a pokoušel se najít klíč, který matka tradičně nechávala pod kamenem v květinovém záhonu, ale klíč nikde. Posadil jsem se tedy na schody a opřel se o zamčené dveře. Však ona přijde.
Věděl jsem, kde je. Byla na cheltenhamském závodišti. Ráno jsem se jako vždy podíval do listiny startujících koní. Měla přihlášené čtyři koně, včetně favorita v hlavním dostihu, a já jsem věděl, že by si nikdy nenechala svůj milovaný Cheltenham ujít. V duchu jsem si ji představoval, jak před dostihem stojí v prostoru pro předvádění koní a po dostihu vítá vítěze. Viděl jsem to v životě už tolikrát. Vídal jsem to celé dětství.
Začínala mi být zima. Opřel jsem si hlavu o dveře a zavřel oči.
„Hledáte někoho?“ probral mě hlas.
Otevřel jsem oči. Na štěrku přede mnou stál nevelký, asi pětatřicetiletý chlapík ve vybledlých džínách a prošívané bundě. Musel jsem na chvíli usnout.
„Čekám na paní Kauriovou,“ řekl jsem.
Paní Kauriová byla moje matka. Josefína Kauriová, i když u křtu dostala jiné jméno. Josefínu si vybrala sama. Dávno předtím, než jsem se narodil, usoudila, že Jane, její skutečné jméno, není dostatečně vznešené. Kauri bylo příjmení jejího prvního manžela. Momentálně měla třetího.
„Paní Kauriová je na dostizích,“ odpověděl muž.
„Já vím,“ řekl jsem. „Já tady na ni počkám. Jsem její syn.“
„Ten voják?“ zeptal se chlapík.
„Ano,“ přisvědčil jsem. Trochu mě překvapilo, že to ví.
Evidentně to věděl. Byl to jen zlomek vteřiny, ale postřehl jsem jeho letmý pohled na mou pravou nohu. Věděl všechno.
„Já jsem zdejší hlavní stájník,“ řekl. „Ian Norland.“
Napřáhl ke mně ruku a já jsem s jeho pomocí vstal.
„Tom,“ řekl jsem. „Tom Forsyth. Kam se poděl starý Basil?“
„Odešel do penze. Jsem tady třetím rokem.“
„Už jsem tu nebyl hezky dlouho,“ poznamenal jsem.

Zpět na Nejlepší světové čtení


Souvisejíci produkty

Nejlepší světové čtení

Sandra Brown: Skryté zlo
David Bell: Už se nevracej
Charlie Donlea: Mrtvá v domě na jezeře
Mark Lamprell: Naprosto absurdní

  • Cena: 599 Kč

Nejlepší světové čtení

Michael Connelly: Přeběhlík
Deborah O´Brienová: Pan Kvíz
Patricia MacDonaldová: Pohřešuje se dítě
Michael Palmer: Odolnost

  • Cena: 599 Kč

Nejlepší světové čtení

Nelson DeMille: Zářivý anděl
Jojo Moyesová: Dívka, kterou jsi opustil
S. J. Watson: Druhý život
Tom Michell: Co mě naučil tučňák

  • Cena: 599 Kč